SIMONA (31): OD Té DOBY, CO PáTRáM PO MINULOSTI SVé RODINY, SE MůJ PES CHOVá DIVNě. ZřEJMě JSEM PřIVOLALA DUCHY PřEDKů
Simona žije sama v centru Kolína, společnost jí dělá jen její psí kamarád Bob. Je to kříženec, kterého si vzala z útulku. Celé roky spolu spokojeně bydlí. Ovšem od té doby, co Simona začala sestavovat strom svého rodu, se začaly dít podivné věci. Pes v noci nespí a vrčí na strop.
Dlouhé roky jsem přemýšlela nad tím, že bych se pokusila vypátrat svoje předky a sestavila strom našeho rodu.
S vervou jsem se pustila do práce
Plná nadšení jsem se pustila do hledání informací. Rodné listy rodičů a prarodičů posloužily v místní matrice k dohledání další generace předků. Potom už to bylo složitější, neboť jsem zjistila, že se rodina do zdejšího kraje přistěhovala z jihu Čech. O víkendu jsem si proto udělala výlet na matriku do Českých Budějovic. Tam mi paní pomohla se zorientovat v archivních knihách a společně jsme dohledaly další generaci mého rodu.
Potom jsem už musela objíždět fary, kostely a místní matriky na obecních úřadech. Většinou jsem nic nedohledala, ale vyslechla jsem si mnoho zajímavých příběhů. Dostala jsem se až na začátek 19. století. Zjistila jsem, že moji vzdálení příbuzní měli těžké životní osudy. Například mému prapradědovi zemřela první žena při porodu a s další měl osm dětí. Některé zemřely na nemoci v dětství, jiné se nedožily dospělosti.
Andrea (22): Děda řekl babičce ve snu temné proroctví. Bohužel se vyplnilo
Budu si muset najmout zkušeného odborníka
Tím, že se náš rod v minulosti hodně větvil, začala jsem se ztrácet v rodových liniích. Vůbec jsem se neorientovala. Okopírované materiály jsem studovala každé odpoledne po příchodu z práce, ale došla jsem k závěru, že budu muset podklady předat odborníkovi na sestavování rodokmenů. Po celou dobu, co jsem se šťourala v minulosti, byl Bob neklidný.
Nebylo zvykem, aby doma kňučel a nedokázal se uvelebit k odpočinku. Po příchodu z procházky se napil a vždy si lehl a odpočíval. Od té doby, co jsem si dovezla domů podklady z matrik a na stole ležely hromady starých fotografií, byl Bob jak vyměněný. Nervózní, vyplašený, neustále očima sledoval okolí.
Chování mého psa mě děsí
Ještě podivnější to bylo v noci. Bob spal se mnou v posteli. Kvůli němu jsem si pořídila velkou postel, abychom měli oba dostatek prostoru. Celé roky Bob lehl na svou polovinu, a jakmile jsem zhasnula, usnul. Dokonce někdy chrápal tak hlasitě, až mě vzbudil. Jenže poslední měsíc nespí. Jakmile si lehnu do postele, Bob si sedne těsně vedle. Dívá se ke stropu, uši má stažené dozadu a tiše vrčí.
I když mu dám povel, aby si lehl, poslechne, ale neusne. Oči má vykulené, sleduje strop a vrčí. Je natlačený u mě. Naprosto změnil chování přesně od doby, co jsem si domů přinesla materiály z minulosti. Došla jsem k závěru, že duchové možná sledují mou práci. Já je nevnímám, ale vím, že zvířata mají bystřejší smysly a vycítí i to, co lidé nejsou schopni zachytit. A tak pravděpodobně vnímá i energii mých předků, nashromážděnou v mém bytě. Děsí mě to. A mého psa ještě víc.
Další příběhy ze života →
Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na [email protected].
Související články
- Stanislava (65): Před lety jsem s dcerou spala na starém sídle matčina přítele. To, co se v noci stalo, jí raději nikdy neřeknu
- Světlana (34): U přítele doma jsem se cítila dobře. Dokud se po nocích nezačaly dít ty nevysvětlitelné věci
- Lucie (22): Babička mi nečekaně přišla zamávat na nádraží při odjezdu do Francie. Netušila jsem, že je tou dobou už po smrti
- Kristýna (25): Sousedka na mě křičela a škodila mi. Když jsem si postěžovala majiteli domu, řekl mi neuvěřitelnou věc
- Sabina (45): S tchyní jsme byly roky na nože. Netušila jsem ale, že její smrtí nenávist vůči mně neskončí